|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Volejte +420 518 321 881 
Všechny kontakty
Volejte +420 518 321 881 Všechny kontakty
Dodržování tradic a zvyků tvoří již po staletí neodmyslitelnou součást života lidí na vesnicích. Vychází se přitom z přirozeného rytmu života, který je daný střídáním ročních období a s tím souvisejícími zemědělskými pracemi či obdobím klidu. Dále má zde velký vliv i křesťanské učení nebo pozůstatky pohanských zvyků, jež jsou založeny na přirozené sounáležitosti vesnických lidí s přírodou. Protože si spoustu jevů v ní lidé nedokázali vysvětlit, přisuzovali jí magickou moc.
Mezi stále dodržované zvyky patří:
Období, jež trvá od Tří králů do Popeleční středy a je přelomem mezi zimou a jarem. Vyznačuje se pořádáním tanečních zábav, plesů i svateb. Jeho vyvrcholením je obchůzka obcí za účasti muzikantů, krojované chasy a nejrůznějších masek – maškar. Koná se na přelomu února a března podle termínu Velikonoc. V podvečer Popeleční středy se veselí ukončuje taneční zábavou spojenou s pochováním basy, což symbolizuje začínající období půstu a příprav na Velikonoce. V poslední době se tyto obchůzky konají většinou o víkendu před Popeleční středou.
Popeleční středa (jinak také černá, škaredá nebo smetná středa) ukončuje masopustní veselí. Pro křesťanský svět začíná 40 dní + 6 neděl trvající půst, po němž následuje oslava zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Z časového hlediska připadá Popeleční středa na 46. den před Velikonoční nedělí.
Zvyk zachovaný z pohanských dob, kterým se zahání zima a vítá jaro. Mládež, především svobodná děvčata, zhotoví ženskou postavu – Moranu nebo také Smrtku, ze všeho, co už nebude potřeba: ze starého sena, slámy a větví. Ustrojí ji nejčastěji do bílého a ozdobí náhrdelníky z vyfouknutých vajec a prázdných šnečích ulit. Vynesou ji za vesnici, kde ji spálí nebo vhodí do vody. Ohni a vodě je přisuzována očistná moc, která má z vesnice odnést všechno špatné: nemoci, bídu, neštěstí, zimu i smrt. Po vynesení Morany jde mládež na obchůzku s májíčkem, což je ozdobený stromek symbolizující život a počínající jaro.
Začátek jara, kdy vinaři po zimě zahajují první práce ve vinohradech, je spojen s otevíráním vinných sklepů. Většinou jde o putování od sklepa ke sklepu, kde mají návštěvníci možnost ochutnávat vína z místních vinohradů za doprovodu hudby.
Na konci léta se vinice uzavírají široké veřejnosti rituálem „zarážení hory“ (nebo taky zarážání hory). Od tohoto dne až do vinobraní mají hrozny v klidu dozrávat. Vyvrcholením celoroční práce ve vinohradech je vinobraní, oslava úrody hroznů.
Přibližně před deseti lety byla obnovena tradice pěstování oskeruší, zejména v oblasti jihovýchodní Moravy. Jejich největší výskyt je na Strážnicku v okolí obcí Tvarožná Lhota, Radějov a Kněždub. Jeřáb oskeruše je nejmohutnější druh jeřábu, který roste roztroušeně ve světlých lesích. Jeho plody jsou největší mezi všemi druhy jeřábů a jsou určené buď k přímé konzumaci nebo k výrobě kompotů, marmelád, ovocných šťáv, moštů, vína, likérů a vysoce ceněné pálenky. Tomuto stromu a jeho plodům jsou věnovány slavnosti s názvem "Oskorušobraní".
Více na: www.tvarozna-lhota.cz
Slavnost svobodné mládeže (chasy), která se koná nejčastěji poslední den v dubnu nebo 1. května, při níž se vztyčí až 30 metrů vysoký májový strom. Nejčastěji to bývá jehličnan (smrk), ale může jím být i bříza. Kmen (někde i dva, tři pro dosažení větší výšky) je zbaven větví a kůry, vrchol zůstává a zdobí se barevnými stuhami z látek nebo krepového papíru, občas i věncem. Stavění máje bývá většinou doprovázeno zábavami konanými „pod májí“, stejně jako kácení na konci května.
Máje se staví také při příležitosti konání hodů v obci. Je třeba je dobře hlídat před chasou z okolních vesnic. Kdyby se jí povedlo máju „zkotit“ (skácet, podřezat), hrozila by ostuda a výkupné.
Ve Veselí nad Moravou se staví mája na hody v říjnu (viz. níže).
Hody jsou tradičním svátkem snad každé moravské vesnice. Termín jejich konání není jednotně stanoven. Nejčastěji připadá na svátek patrona, kterému je zasvěcen místní kostel. Josef II. měl snahu zavést jednotný termín hodů pro všechny obce – a to na třetí neděli v říjnu. V některých obcích (mimo veselský region) se tzv. císařské hody slaví.
Hody jsou nejen křesťanským svátkem, ale i dnem hojnosti, blahobytu a veselí, kdy se u bohatě prostřených stolů setkává rodina a přátelé. Hodů se účastní chasa oděná do slavnostních lidových krojů, přičemž nejdůležitějšími postavami jsou stárci (vybraní chlapci) a jejich děvčata (stárky). Chasa má za úkol zorganizovat vše potřebné okolo hodů – vybrat v lese máju, ozdobit ji, postavit, vyzdobit taneční parket, zajistit hudbu a víno. V neděli ráno se chasa sejde v kostele na slavnostní mši svatou, po níž stárci obcházejí vesnici dům po domu a zvou na hody (jen v některých regionech). Samotná slavnost začíná zpravidla odpoledne předáním tzv. práva. Starosta obce předává hlavnímu stárkovi právo jako symbol pravomoci nad chasou během konání hodů. Stárek jej musí pečlivě hlídat, protože jeho odcizení by pro něj znamenalo největší potupu. Po předání práva následuje hodový průvod, který se liší od vesnice k vesnici. Po něm se staví mája a pak už přichází na řadu hodová zábava, jejíž program je také v každé obci trochu jiný, nejčastěji ale s dechovou nebo cimbálovou muzikou.
Lidová slavnost, která se ještě před 2. světovou válkou konala téměř v každé vsi, se dodnes udržuje už jen na Slovácku a na Hané. Pravidelně se nyní na Slovácku jezdí jízda králů v těchto městech a obcích:
- Hluk (jedenkrát za 3 roky v rámci Dolňáckých slavností - první neděli v červenci)
- Kunovice (jedenkrát za 2 roky - předposlední neděli v květnu)
- Skoronice u Kyjova (v obci příležitostně a pak v Kyjově jedenkrát za 4 roky v polovině srpna v průběhu Slováckého roku)
- Vlčnov (každoročně poslední neděli v květnu)
Také na Veselsku v obci Hroznová Lhota byla jízda v 90. letech vzkříšena.
Čím je tento zvyk inspirován, co má vlastně znázorňovat? Podle legendy se měl král Matyáš Korvín na útěku po prohrané bitvě převléct za ženu, ozdobit pentlemi a do úst vložit růži, aby se hlasem neprozradil. Více se asi zakládá na pravdě původ tohoto zvyku v závodech na koních. Chlapci z jedné vsi mezi sebou soupeřili, kdo nejrychleji pojede na koni a kdo vyhrál, byl „král“ a vedl místní chasu po celý příští rok.
Jízda králů má v současnosti charakter obřadního průvodu. Krále znázorňuje malý, dosud nedospělý chlapec s růží v ústech, který jede na ozdobeném koni obklopený družinou také na koních.
V roce 2011 byla jízda králů zapsána organizací UNESCO do Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva.
Více na www.nulk.cz, www.folklornisdruzeni.cz
Dožínky jsou slavností při příležitosti ukončení žní (sklizeň obilí) a dobře sklizené úrody obecně. Dodnes se v některých jihomoravských vesnicích pořádají koncem léta dožínkové slavnosti.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
